Proč Indonésie
V roce 2015, kdy jsem se během svého pobytu na Bali vracel s kamarádem z nedalekých Gili ostrovů, jsem nad tím vším přemýšlel. Zatímco já jsem si užíval skvělé dovolené, nebylo možné si nevšímat i všech těch negativních věcí kolem.
Turistické centrum Bali – Kuta a její pláže již dávno ztratily svoji autenticitu. Kuta se stala masovou turistickou destinací pro surfaře. Mnoho místních obyvatel se muselo přestěhovat do odlehlejších částí ostrova a přenechat své místo těm dravějším s dobrou angličtinou. Těm, kteří přijíždějí z dalších části Indonésie či světa.
Na jednu stranu jsem si užíval tu nádhernou přírodu, krásné pláže, rýžová pole, úžasnou faunu a flóru kolem. Na druhou stranu nebylo možné si nevšimnout všude přítomných odpadků válejících se na plážích nebo mezi palmami.
Asi to byla náhoda, že mě z mých úvah vyrušila Češka, která se vracela ze sousedního ostrova Lombok. Byla to cestovatelka, která se již rok potápěla v jihovýchodní Asii a právě se vracela z tohoto ostrova, kde mimo jiné navštívila i jednu českou neziskovou organizaci nabízející zdarma výuku angličtiny na místních školách.
Po návratu z dovolené jsem po určité době oslovil vedoucí této organizace. Na naší schůzce mi celý projekt Kintari představila. Nebyl to jediný projekt, který jsem zvažoval. Vybíral jsem si z několika možností.
Jen z České republiky působí v oblasti několik neziskových organizací, jejichž prvořadým cílem je vzdělávat místní populaci a chránit přírodu. Nejvíce mě zaujaly projekty Prales dětem, Green Books a Trash Hero. Během svého pobytu na Lomboku jsem také měl možnost potkat se s lidmi z Dorry, úžasné české neziskové organizace poskytující v oblasti zdravotní péči.
Moje volba nakonec padla na Kintari. Dopředu jsem si s vedoucí naplánoval svůj termín. Rozhodl jsem se, že do Indonésie vyrazím až koncem roku, po mém návratu z Norska, kam jsem se v nejbližší době chystal.
Do projektu jsem šel s cílem zjistit, zda jsem schopen během dvou měsíců alespoň částečně zlepšit úroveň angličtiny svých studentů a motivovat je k dalšímu vzdělávání. Kromě toho jsem také chtěl procestovat Lombok, Bali a Jávu. Dalším cílem bylo zdokonalit se v indonéštině.
Příprava na projekt
Po úvodní schůzce, na které jsem se dozvěděl základní informace o projektu a kde si vedoucí ověřila moje motivace, následovala metodická schůzka, kde nám zkušený lektor popsal, jak probíhá výuka na místě, a dal nám tipy na výukové zdroje v angličtině. Těsně před odjezdem jsem se s vedoucí setkal ještě jednou, aby mi sdělila, jaká je aktuální situace na místě.
Před odletem do Indonésie je dobré nechat se očkovat proti žloutence typu A, B a břišnímu tyfu. Tyto nemoci jsou tam poměrně rozšířené. Samozřejmostí je dodržování základních hygienických návyků. V žádném případě se nedoporučuje pít vodu z místního vodovodu, ale je nutné kupovat si vodu balenou.
Dalším krokem je sestavení cestovatelského rozpočtu (náklady na cestu se budu zabývat v další části tohoto článku), obstarání letenek a zakoupení kvalitního cestovního pojištění.
K vyhledávání letenek používám nejčastěji skyscanner.cz nebo některý ze slevových serverů nabízejících letenky do celého světa. K tomu využívám aplikaci feedly, do které si nechám zasílat novinky z největších slevových letenkových portálů. Mám tak ihned přehled o všech slevách na trhu.
Aktuální ceny zpáteční letenky do Jakarty se pohybují kolem 15 tis Kč. S využitím slevových portálů se lze dostat i na cenu 12 tis Kč. Z Jakarty na Lombok se letenky aktuálně pohybují kolem 1 tis Kč za jednosměrný let.
Do Indonésie je dobré odlétat s vědomím, že člověk udělal maximum pro svoji přípravu. Důležité je mít otevřenou mysl a uvědomit si, že ne všechno může v Indonésii fungovat stejným způsobem, jak jsme tomu zvyklí v Evropě.
Zabydlení se
Po příletu na Lombok z Jakarty mě na mezinárodním letišti v městě Praya čekal Edy, sympatický indonéský koordinátor projektu. Ten v případě zájmu zajišťuje pro dobrovolníky také ubytování a stravu.
Vesnička Kuta, která je hlavním centrem oblasti, ve které probíhá výuka, je vzdálená od letiště asi 17 km. Vesnice je hlavním turistickým lákadlem v oblasti s mnoha restauracemi, bary, warungy (místní restaurace) a je vstupní branou na mnoho nádherných pláží nacházejících se v blízkém okolí.
Vesničky Ngolang a Petiwung, kde probíhá výuka na školách, jsou od Kuty vzdálené asi 10 km. Během výuky je také nutné se přepravovat mezi jednotlivými školami. K dopravě do škol je tedy vhodné pronajmout si motorku. Motorka se také více než využije pro přepravu na jednotlivé pláže a cestování po Lomboku.
Během prvního týdne se učitel seznámí s výukou, dalšími učiteli a jednotlivými školami. Někdy se ale stane, že je nutné začít učit již třeba druhý den po příletu, jako to bylo v mém případě, kdy jeden z učitelů musel předčasně odjet.
Zpočátku je dobré seznámit se se studenty, zjistit jaká je jejich úroveň angličtiny, podívat se na jejich plány výuky, pokud existují, a projít si historii výuky v třídní knize.
Musím uznat, že už jen přivítání na škole v Ngolangu, kde děti zpívali státní hymnu, bylo pro mě neskutečným zážitkem.
Učitelem na Lomboku
Zařazení učitele do jednotlivých škol provede koordinátor projektu dle aktuální situace po dohodě s učitelem.
Já jsem vyučoval od pondělí do čtvrtka na státní škole v Ngolangu žáky ve věku 9-12 let. Tam jsou studenti rozděleni podle výkonnosti do jednotlivých tříd. Na starosti jsem měl tu nejpokročilejší třídu s krásným názvem “Green class”.
Dále jsem vedl odpolední dobrovolné kurzy pro žáky ve věku 9-12 let ze školy v Petiwungu. Tyto kurzy probíhaly dvakrát týdně v prostorách jednoho z místních učitelů této školy.
Třetí kurz, který mi byl přiřazen, byl kurz pro obyvatele vesničky Kuta, který probíhal dvakrát týdně v odpoledních hodinách přímo u koordinátora Edyho. Šlo o studenty z různých věkových kategorií včetně dospělých, kteří měli zájem učit se anglicky.
Denně výuka nepřesáhla tři hodiny čistého času. Je potřeba ale počítat také s přípravou na hodiny, což zabere minimálně hodinu až dvě denně, alespoň ze začátku, kdy si učitel hledá tu správnou náplň svých hodin. Samozřejmě určitý čas zabere také doprava na místo, přejíždění mezi školami a čas na oběd.
Při plánovaní výuky je potřeba si uvědomit, že indonéské školy disponují pouze s minimálními finančními prostředky. Jedinou učební pomůckou, kterou lze využívat je křída a tabule. Učebnice angličtiny nejsou běžně dostupné.
K přípravě na výuku lze využít tiskárnu a kopírku, která je k dispozici u Edyho, který také působí na škole v Ngolangu.
Místní učitel si vydělá asi 1 tis Kč za měsíc. Přesto je profese učitele pro místní populaci vysoce váženým povoláním.
Nejlépe se mi osvědčilo kombinovat trénink všech dovedností. Do svých hodin jsem zařazoval nejen gramatiku, ale také konverzaci, slovíčka, poslech, psaní, různé hry a četbu. Kladl jsem velký důraz na to, aby si studenti psali poznámky. Žáci totiž neměli učebnice, kde by si mohli dané téma zopakovat.
Přesvědčil jsem se, jak důležité je opakování a testování. Pokud jsem učil novou gramatiku, vždycky jsem se snažil, aby si studenti vyzkoušeli novou problematiku přímo v praxi. Testování byla činnost, kterou měli kromě her studenti v Indonésii vůbec nejradši. Těšili se na testy a pro mě byly naopak výsledky testů skvělým ukazatelem, jak moc studenti danou látku pochopili.
Z velkého množství materiálů, které jsou volně k dispozici, mě pro výuku gramatiky nejvíce vyhovovala kniha Essential Grammar in Use – elementary. Pro výuku slovíček to byla kniha Oxford Word Skills – basic. Nové hry jsem se učil podle knihy Young Learners Activity Book a videa jsem čerpal z kanálu youtube, přičemž nejoblíbenější byla série Chu Chu TV.
Nejlepší pocit jsem měl z výuky dětí v Ngolangu, kde probíhala výuka každý den. Se studenty bylo možné pracovat strategicky a viděl jsem u nich asi největší pokrok ze všech skupin, které jsem učil. Děti jsem měl možnost osobně lépe poznat a bylo tak možné s nimi pracovat více individuálně. Mnohdy jsem poznal i jejich rodiče a stal se součástí jejich místní komunity.
Byl to neuvěřitelný pocit, když jsme se postupně stali se studenty nejlepšími kamarády. V tu dobu jsem si uvědomil obrovskou zodpovědnost, kterou učitel má. Svým přístupem může totiž studenty motivovat nebo naopak nemotivovat, a velmi významně je tak ovlivnit do budoucna.
Jednou za čas bylo možné jako součást výuky zařadit aktivity v terénu. Nám se osvědčilo sbírání odpadků na pláži spojené s výukou o tom, jak je možné zodpovědnou spotřebou plastů a tříděním odpadků zlepšit dosti mizerný stav tamního odpadového hospodářství.
Náklady na dobrovolnictví
Kromě letenky a cestovního pojištění, o kterých jsem již psal, je nutné počítat s náklady na dopravu, ubytování, stravu, a případné cestování a další aktivity.
Kolik to tam tedy stojí?
100 tisíc rupie je asi 200 Kč
- postel v dvoulůžkovém pokoji se snídaní u koordinátora na noc 35 tis rupie (70 Kč)
- postel v dvoulůžkovém pokoji v hostelu na noc 40-100 tis rupie (80-200 Kč)
- pronájem motorky u koordinátora na den 30 tis rupie (60 Kč)
- 1l benzínu 8 tis rupie (16 Kč)
- oběd ve warungu od 15 tis rupie (30 Kč)
- 2l balené vody 3-5 tis rupie (6-10 Kč)
- čerstvý džus z různých druhů ovoce 7-15 tis rupie (14-30 Kč)
- pivo Bintang malé 25 tis rupie (50 Kč)
- SIM karta s kreditem na telefonování a 4giga dat na měsíc 75 tis rupie (150 Kč)
- pronájem surfařského prkna na pláži na den 50 tis rupie (100 Kč)
Minimální náklady na měsíc se pohybují kolem 7,5 tis Kč. Lepší je ale počítat s 10-12 tis Kč za měsíc. Byla by přece škoda v tak krásné části světa vůbec necestovat.
Práce na dálku
Práce učitele zabere každý den (pondělí až čtvrtek) asi 6 hodin času včetně času na přípravu výuky, dopravu a oběd. Výuka na základních školách v Indonésii probíhá i v pátek a sobotu, ale angličtina je na školách v Ngolangu a Petiwungu vyučována pouze od pondělí do čtvrtka.
Prostor pro práci na dálku, díky které se dají pokrýt náklady spojené s pobytem a cestováním, je tedy dostatečný.
Bezplatné wifi připojení je k dispozici v mnoha kavárnách a restauracích. Kvalita i rychlost je většinou velmi dobrá. V případě ubytování u koordinátora Edyho je wifi přímo v prostorách ubytování. K práci lze využít třeba brugu umístěnou na střeše s krásným výhledem do okolí.
Jedním z nejoblíbenějších pracovních prostor pro mě byla restaurace Ashtari s otevřeným výhledem na okolní pláže.
Pokud bychom tedy počítali s měsíčním rozpočtem ve výši 9 tis Kč, což je 300 Kč na den, znamenalo by to například denně pracovat 3 hodiny s hodinovou sazbou 100 Kč, což je rozhodně reálné.
Samozřejmě je potřeba se připravit na velké horko a naplánovat si práci spíše v ranních nebo večerních hodinách či využívat restaurace s klimatizací.
Byla by ale škoda jen pracovat a necestovat na tak krásném ostrově jako je Lombok.
Volný čas
Kuta nabízí velké možnosti volnočasových aktivit. Koupání je možné přímo ve vesnici na místní Kuta beach.
V okolí je mnoho překrásných pláží, které jsou ve vzdálenosti od 5 min do 30 min jízdy na motorce – Seger, Tanjung Ann a Gerupuk na východní straně a Mawun, Mawi a Selong Blanak na západní straně.
Nejlepší podmínky pro surfování začátečníků nabízí pláž Selong Blanak, která je vzdálená od Kuty asi 30 minut jízdy na motorce. Prkno je možné si půjčit přímo na pláži za 50 tis rupie (100 Kč) na den. Cenu lze ale usmlouvat i na 30 tis rupie (60 Kč).
Pro středně pokročilé až pokročilé surfaře jsou vhodné pláže Seger, Tanjung Ann, Gerupuk a Mawi. Pláž Mawun je ideální na odpočinek a koupání.
Pro příznivce jógy je k dispozici široká nabídka lekcí mnohdy probíhajících přímo na pláži a třeba i při západu slunce. Měsíční permanentka restaurace Ashtari stojí 900 tis rupie (1,8 tis Kč) a umožňuje vybrat si denně i několik lekcí na různých místech s různými instruktory.
Pro případné běžce mám dobrou zprávu. I v Indonésii se dá běhat. Je ale potřeba zvolit vhodný čas. Vzhledem k vysokým teplotám je ideální vyrazit buď brzy ráno nebo až po západu slunce kolem sedmé hodiny. Také je dobré vzít si čelovku a případně i reflexní pásy. Nenáročná trasa, kterou jsem běhal téměř každý den je dlouhá 5,5 km a vede přes velkou část Kuty.
V Kutě je také velké množství kaváren a barů s živou noční scénou. Každý den hraje v jednom z barů živá hudba, třeba ve stylu reggae.
Lombok nabízí nádherné pláže, nádhernou přírodu, hory, sopky, vodopády, setkáváte se s úžasnými lidmi a neuvěřitelnými lidskými příběhy.
Lombok na motorce
Prodloužené víkendy je možné využít třeba na delší výlety po Lomboku nebo okolních ostrovech – Bali nebo Gili ostrovy.
Nám zabralo objet Lombok na motorce tři dny a ujeli jsme 332 km bez zajížděk. Některé odlehlejší části Lomboku jsou ještě turismem téměř nedotčené a na cestě jsme potkali pouze dva bělochy. Setkali jsme se s nádhernou přírodou a úžasnými lidmi.
Místa, která jsme navštívili:
- Pink Beach – krásná růžová pláž; oblíbené místo pro líbánky
- Tetebatu – nádherný národní park s mnoha vodopády v údolí druhé nejvyšší sopky Indonésie – Mount Rinjani; na vrchol sopky lze vylézt v období mezi dubnem až listopadem pouze s placeným průvodcem; výstup s průvodcem a stravou (3-4dny) stojí od 1,2 mil rupie (2,4 tis Kč)
- Kebun Strawberry Bukit Telaga – jahodová farma v podhůří Rinjani
- Mangku Sakti Waterfall – asi nejlepší místo, které jsem zatím na Lomboku viděl
- Senggigi Beach – kdysi na Lomboku turistická destinace číslo jedna; doporučuji navštívit jeden z mála hinduistických chrámů na ostrově – Pura Batu Bolong
- Mataram – hlavní město s téměř 0,5 mil obyvatel
- vesnička Sade – původní lombocká vesnička, kde žijí původní obyvatelé – Sasakové
Bali na motorce
Na o poznání známější sestru Lomboku – ostrůvek Bali, který je narozdíl od islámského Lomboku hinduistický, je možné se dostat letecky nebo lodí s příjezdem do přístavu Padangbai.
My jsme samozřejmě volili tu levnější variantu a vydali se do přístavu Lembar odkud vyplouvá loď, která vás dopraví do Padangbai. Loď jezdí 24 hodin denně, cesta trvá 4-6 hodiny a cena je 40 tis rupie (80 Kč).
Cestovali jsme 4 dny ve dvou na jedné motorce a ujeli jsme 196 km bez zajížděk. Výlet nás vyšel asi na 750 tis rupie na osobu (1,5 tis Kč) s využitím smlouvání, které je v Indonésii velmi populární. Nám se velmi zalíbilo. Samozřejmě musí se smlouvat v indonéštině!
Kdo se vydá na Bali na motorce, je potřeba si uvědomit, že provoz na Bali je mnohem hustější než na Lomboku. A to především v hlavním městě Denpasar a v Kutě. Doporučuji se nejdřív vyjezdit na Lomboku a pak teprve vyrazit na Bali, z počátku jet hodně pomalu a kontrolovat zpětná zrcátka.
Na Bali jsme navštívili tato místa:
- Padangbai – přístav na Bali, odkud jezdí lodě na Lombok a ostrovy Gili; je tam české potápěčské centrum OK divers
- Ubud – kulturní centrum Bali; je tam velké množství kaváren a chrámů; za vidění určitě stojí nedaleká kaskádová rýžová políčka Tegalalang Rice Terrace
- Denpasar – hlavní město Bali s téměř milionem obyvatel; pokud ho budete projíždět doporučuji navštívit noční trhy
- Kuta – masové turistické středisko plné surfařů; jsou tam ale krásné vlny a surfovat můžou i začátečníci; prkno stojí 50 tis rupie na dvě hodiny (100 Kč), ale se smlouváním to jde i za 30 tis rupí na den (60 Kč)
- Double Six Beach – krásná pláž v oblasti Seminyak s ideálními podmínkami na sledování západu slunce s živou hudbou
- Jimbaran – rybářská vesnice s tradičními rybími trhy a krásnou pláží s převážně místními obyvateli
- Pura Luhur Uluwatu – hinduistický klášter umístěný na překrásném útesu na nejjižnějším cípu Bali s výhledem na oceán
Co mi dobrovolnictví dalo?
Několik věcí, které jsem si z Lomboku odnesl:
- naučil jsem se učit – zajímavý proces, během kterého si člověk uvědomí jaké to je být učitelem
- poznal jsem místní kulturu – třeba návštěva svatby byla neuvěřitelným zážitkem
- cítil jsem se jako místní, jako doma – lidé mě brali jako místního, zdravili mě jménem, volali na mě když jsem jel na motorce; když jsem si šel třeba po škole odpočinout na místní pláž, přišla půlka třídy a studenti chtěli, abych si s nimi šel zaplavat
- naučil jsem se indonésky na komunikativní úrovni – indonéština je velmi jednoduchý a krásný jazyk
- procestoval jsem krásná místa na Lomboku a byl součástí úžasných lidských příběhů
- naučil jsem se sázet kukuřici a rýži a poznal život sasacké rodiny – díky Dewi
- poznal jsem mnoho místních lidí, dalších učitelů, cestovatelů a digitálních nomádů; s některými jsem v kontaktu a plánujeme společné projekty
- po druhé v životě jsem se podíval na Bali a strávil jsem týden v hlavním městě Indonésie Jakartě, kterou jsem navštívil ještě před příletem na Lombok
- příjemný pocit, že jsem vykonal něco užitečného bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu
- splněný sen
A mělo to všechno smysl dělat?
Vzdělání v rozvojových zemích včetně Indonésie hraje obrovskou roli, aniž si to občas uvědomujeme.
Poměry na místních školách jsou velmi skromné, učitelů je málo. Těch kteří umí anglicky je ještě mnohem méně.
Indonésie je sice krásná země s nádhernými plážemi a pořád ještě zachovalými územími tropických deštných pralesů. Ale jak dlouho ještě?
Za posledních 30 let byl vykáceno 60% všech deštných pralesů v jihovýchodní Asii. Indonésie je země, která každý rok produkuje 64 mil tun odpadu, z toho pouze 2% se recyklují. Zbytek končí v oceánu, je spáleno nebo se jen tak válí na zemi či je odvezeno na skládky. Pohled na neturistické, ale už i turistické pláže na Lomboku a Bali je někdy opravdu zarážející.
Dalo by se říct, že se nás to netýká, že to je tam někde v Asii, ale opak je pravdou. Jsme součástí celého našeho ekosystému a v budoucnu budeme sklízet plody jeho záměrného ničení, pokud s tím něco neuděláme.
Česko-indonéský projekt Kintari na Lomboku působí již 13 let a z dětí, kterým bylo před třinácti lety 9-12 let vyrůstá nová mladá generace, která si již všechny tyto souvislosti uvědomuje.
Někteří z nich vystudovali vysokou školu a podílejí se dále na projektu nebo se začínají angažovat v místní politice.
Před odjezdem na Lombok, jsem si nebyl úplně jistý, zda budou dva měsíce mého pobytu stačit na to, abych nějak pomohl a něco ovlivnil.
Po dvou měsících jsem přesvědčen, že i dvouměsíční působení dávalo smysl. Sám jsem si prožil, jak se studenti zlepšili a jsou motivováni se dále zlepšovat. A po mě přijdou další učitelé a třeba i já se na Lombok zase vrátím.
Věřím, že i ze studentů Green class – třídy v Ngolangu, kterou jsem měl na starosti, může vzejít budoucí leader. Díky za tu skvělou zkušenost. Věřím vám: Bungo, Nurul, Vio, Tio, Olo, Tino, Tiko, Mito, Murni, Efi, Zoh, Juniore, Rozi, Bambangu, Sawale, Rizale, Wahyudi, Wawane, Aje, Irfane…
Kamil Klemsa
Cestování a práce v (ze) zahraničí. Traveling and working (from) abroad můj příběh si přečtěte zde (my story you can read here) >>